10 snadných kroků, jak si vypěstovat vyrovnanost a cítit se jako princezna

Rats říká:

Přeji si, abych vyrostla jako princezna. Když jsem byla na střední škole, nastoupila jsem do školy na druhém konci města, než kam jsem chodila na základní školu. Byl to úplně nový začátek, protože mě na základce strašně šikanovali a já jsem se svými trýzniteli netrčela, ale v důsledku toho jsem nikoho neznala. Byl jsem bolestně stydlivý a neohrabaný, takže v důsledku toho jsem nakonec zůstal s partou kluků z mého rodného města (v létě před šestou třídou jsme se přestěhovali zpátky), které jsem znal skoro celý život a běhal s nimi po městě. Moje rodné město mělo špatnou pověst bílé spodiny a všechny děti, které odtamtud pocházely, byly všechny zlé a protivné jako čert. Dřív se vtipkovalo, že když se lidé zkoušeli dostat do fotbalového týmu, dávali všechny lidi z mého města do obrany a všechny ostatní do útoku. Pár týdnů po začátku prvního semestru mi nějaký hajzl u vedlejšího stolu vzal během oběda jednu z knih z knihovny a hodil ji do koše. Řekl jsem to jednomu z asistentů ředitele, zatímco kluci knihu hledali a vyptávali se (velmi hlasitě, ale co, je to jídelna, všichni křičí) AP se na mě na vteřinu podíval a řekl: „Proč s nimi vůbec sedíš, nejsou to tvoji kamarádi. A holka by neměla sedět jen s klukama. Lidi si o tobě udělají špatnou představu, a to přece nechceš.“ A tak jsem se na ně podívala. Cítila jsem se, jako bych dostala facku. Chvíli mi trvalo, než jsem se vzpamatovala. Nejenže tenhle dospělý osel právě urazil mé kamarády, urazil mé město, ale právě řekl jedenáctileté holce, že by se neměla stýkat s kluky, protože by jí to zničilo pověst. Nikdy předtím jsem se s tím mužem nesetkala, nikdy jsem neměla důvod jít do kanceláře ředitele nebo AP. Prostě mě to dost šokovalo.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.